Hledáte tu pravou osobu pro společný život? Klíčové je zapomenout na spěch a zbrklost. Chcete-li vedle sebe někoho, kdo sdílí vaše nejdůležitější životní hodnoty a názory, je naprosto zásadní věnovat vzájemnému sbližování a poznávání náležitý čas. To ovšem nemusí nutně znamenat, že s nově objevenou známostí začnete co nejdříve sdílet společnou domácnost. Proč se vyplatí počkat na magii oxytocinu a nepodléhat iluzi zamilovanosti?
Tato úvodní schůzka by se dala trefně označit jako počáteční krok na cestě k navázání plnohodnotného svazku. Nicméně, mnoho jedinců stále tápe v otázkách, jak by takové setkání mělo ideálně vypadat, jak se v danou chvíli prezentovat, co je považováno za vhodné a naopak, které chování je nepatřičné. Především bych doporučila si v klidu ujasnit vlastní očekávání od tohoto prvního kontaktu. Pokud je vaším cílem vybudovat dlouhodobý vztah, doporučuji intuitivně vnímat vlastní pocity a nechat se jimi vést. Dokážete se v přítomnosti dané osoby uvolnit, upřímně se zasmát, sdílet radost a nemáte potřebu předstírat? Nebo naopak pociťujete napětí, neustálé hodnocení situace, tlak a nervozitu?
Právě to, jak se cítíte ve společnosti druhého člověka, by mělo sloužit jako hlavní „hodnotící kritérium'. Proto navrhuji věnovat méně pozornosti vnějším projevům (jako je vzhled, společenské postavení či kariéra) a soustředit se více na hlubší, vnitřní kvality. Skutečně pevný a naplňující vztah totiž obvykle nevzniká na základě toho, co vidíme pouhým okem, ale spíše na základě toho, co cítěním prožíváme, a to je podstatný rozdíl.
Jak bychom měli k takové první schůzce přistupovat? Nejdůležitější je si celé setkání maximálně užít a zároveň se vyhnout přehnaným očekáváním. Buďte autentičtí, přirození a upřímní, bez jakéhokoli nátlaku. Vnímejte to tak, že buď to vyjde, nebo ne. Pokud po setkání cítíte pozitivní emoce a máte chuť se s danou osobou znovu setkat, je to skvělý indikátor slibné budoucnosti. Pokud to naopak nefungovalo? Nepovažujte to za neúspěch. Každé setkání představuje cennou zkušenost a každá z nich vás posouvá blíž k nalezení té pravé osoby.
To, co dnes často pozorujeme ve společnosti, bychom mohli charakterizovat jako trend spěchu a tlaku. V současné době má mnoho lidí tendenci vstupovat do partnerských vztahů s nepřiměřenou rychlostí. Nedopřávají si dostatek času na vzájemné objevování a poznávání. Výsledkem může být vztah, který není postaven na hluboké lásce, ale spíše na pomíjivé zamilovanosti a silné sexuální přitažlivosti. Zpočátku jsou lidé pohlceni euforií a pocitem štěstí. Tato počáteční fáze zamilovanosti obvykle odezní přibližně po šesti měsících až dvou letech. Je to dáno tím, že rané fáze vztahu jsou silně ovlivněny působením hormonů.
Když se nám někdo líbí, dochází k uvolňování hormonu fenylethylaminu, který je často spojován s pocity „motýlků v břiše', nahlížením na svět skrze „růžové brýle' nebo stavem „opilosti láskou'. Tento hormon, produkovaný v limbickém systému mozku - části zodpovědné za emoce, vyvolává v člověku pocity podobné extázi, jako například stimulanty.
Je však důležité poznamenat, že tento hormon nemá přímou souvislost s láskou, ale spíše s touhou, chtíčem a sexuálním napětím, které můžeme pociťovat k mnoha lidem. Příjemné pocity vyvolané hormony, jejichž úroveň se může ještě zvýšit s nástupem intimity do vztahu, se však časem nevyhnutelně snižují.
Přibližně do dvou let se hladina fenylethylaminu v těle snižuje a vy začnete svého partnera vnímat realističtěji. Začnete si všímat jeho nedostatků, vzájemně si můžete začít vadit, neshodovat se v názorech a ve vztahu se mohou objevit konflikty, které nakonec mohou vést k jeho ukončení.
Proč tedy vztahy, které jsou založeny výhradně na vzájemné fyzické přitažlivosti, často končí tak rychle? Protože vedle sebe máte někoho, kdo k vám dlouhodobě nepasuje. V celém tom spěchu jste ho totiž neměli dostatek času skutečně a do hloubky poznat. Představte si skládání puzzle. Každý dílek musíte pečlivě otočit, prozkoumat jeho tvar a zkoušet, zda zapadá k dalším. Slepě složený obrazec nebude nikdy dokonalý.
Proč lidé tak snadno podléhají iluzi „růžových brýlí'?
Hormonu fenylethylaminu častěji podlehnou jedinci, kteří jsou:
Tento hormon se u nich může spouštět velice často a téměř s kýmkoli. Navíc se může s postupem času stávat, že se tato tendence rozšíří i na další lidi. Z toho je zřejmé, že se nejedná o skutečnou, hlubokou lásku, ale spíše o opojení způsobené působením hormonů.
Pocity citového „hladu' se nejčastěji projevují u jedinců, kteří v dětství zažívali nedostatek pozornosti a lásky. V dnešní hektické době je často na první místo v žebříčku hodnot kladen egoismus. Pokud jsou rodiče příliš zaměstnaní a nemají dostatek času na své potomky, děti tráví většinu času s digitálními zařízeními. V důsledku toho postrádají dostatek emocionálního kontaktu a blízkosti. Tyto děti pak mohou v dospělosti inklinovat k ukvapeným vztahům. Často se podřizují situacím, které jim nevyhovují, v naději, že partner naplní jejich „emoční prázdnotu'. Jakmile však pomine fáze zamilovanosti, zjišťují, že jim partner ve skutečnosti vůbec nevyhovuje.
Druhou skupinu tvoří děti, kterým rodiče věnují až nepřiměřeně mnoho pozornosti. Zapisují je do rozličných kroužků, kladou důraz na jejich vzdělání a požadují, aby vynikaly. Někdy mají rodiče specifická ambiciózní očekávání od svých potomků, chtějí, aby byli absolutně nejlepší. Dítě se tak stává jejich pýchou a ozdobou.
Ani v těchto případech však mezi dětmi a rodiči nemusí panovat skutečná blízkost, sdílené tradice a hřejivá náklonnost. Místo toho se posiluje egoismus a pýcha. Děti pak strádají, protože se jim nedostalo poznání těchto základních rodinných hodnot.
Jak vlastně vzniká skutečná láska? Aby se mohla rozvinout opravdová náklonnost, je nezbytné druhého člověka důkladně a do hloubky poznat. A to vyžaduje čas, během kterého se postupně buduje vzájemná důvěra. Tento proces obvykle trvá několik měsíců, někdy i několik let.
Pokud vám daná osoba zůstává blízká a sympatická i poté, co vyprchá počáteční hormonální vzrušení, jste na správné cestě. Po odeznění hormonu zamilovanosti totiž přichází na řadu jiná biologická látka. Nazývá se oxytocin. Ten napomáhá mezi partnery vytvářet hluboké a trvalé pouto. Je to vlastně hormon vzájemné důvěry a oddanosti.
Budování zdravého a funkčního vztahu spočívá především v principu partnerství. Jak tedy nalézt „toho pravého'?
TIP: Přečtěte si náš článek „Nemohu najít partnera - co s tím?' pro další užitečné rady.
Abyste byli schopni nalézt partnera, o kterého se můžete opřít, musíte být nezávislí na okolních vlivech, umět se pevně postavit na vlastní nohy a také se zdravě vymezit. Nemusíte se lidem přizpůsobovat jen proto, že pociťujete potřebu někoho mít po svém boku. Měli byste disponovat zdravým sebevědomím a umět říci své „ne'.
Pokud si uvědomujete své preference a víte, co od života očekáváte, můžete začít hledat osobu, která sdílí podobné životní hodnoty. Cítíte, že potřebujete podporu při sebepoznání? Svěřte se do rukou terapeuta, který se stane vaším průvodcem na cestě k lepšímu pochopení sebe sama.
Dlouhodobá absence partnera může být pro mnoho lidí náročná, ať už z hledně emočního prožívání, fyzických potřeb nebo společenských očekávání. Pro některé jedince samota paradoxně prohlubuje pocity osamělosti, vede k frustraci a zvyšuje tlak ze strany okolí nebo ze sebepředstavení, jak rychle najít vhodného partnera. Cítíte, že samota vás tíží? Pak nastal ten správný čas udělat krok směrem ke změnám ve svém životě.
Pokud jste se ocitli v situaci, kdy jste dlouhodobě nuceni žít bez partnera, pravděpodobně ve vás tato situace přirozeně probouzí otázky týkající se vaší vlastní vnitřní hodnoty a sebedůvěry, stejně jako obavy z neschopnosti nalézt osobu, s níž byste mohli navázat a rozvíjet kvalitní vztah. Dlouhodobá samota však zároveň představuje jedinečnou příležitost k hlubšímu introspektivnímu zamyšlení a k podpoře osobního rozvoje.
Pokud se vám dlouhodobě nedaří navázat smysluplný vztah s partnerem, je nesmírně užitečné zamyslet se nad potenciálními příčinami, které se mohou skrývat ve vašem vlastním chování, nastavení mysli či zakořeněných vzorcích.
Sebereflexe představuje zásadní krok na cestě k osobnímu růstu, avšak je rovněž nezbytné aktivně pracovat na sobě a vědomě směřovat k rozvoji. Zde je několik praktických kroků, jak efektivně začít:
Tip: Místo toho, abyste k procesu seznamování přistupovali jako k honbě za konkrétním výsledkem, je klíčové změnit svůj pohled a soustředit se spíše na samotný proces. Místo očekávání, že z každé akce „musí něco vyplynout', je mnohem efektivnější přistupovat k seznamování bez zbytečného tlaku. Zkuste si užít samotné zážitky, rozvíjet své dovednosti, získávat nové poznatky a seznamovat se s novými lidmi bez okamžitého tlaku na nalezení vysněného partnera.
4. Terapeutická podpora a koučink: Vyhledání odborné pomoci může představovat další významný krok ke zlepšení kvality vašeho života. Terapie vám může pomoci odhalit stará emocionální zranění, neproduktivní vzorce chování, překonat vnitřní bloky, které vám brání v navázání partnerského vztahu, a efektivně pracovat s vašimi očekáváními, čímž podpoříte pozitivní změnu vašeho nastavení mysli. Terapie zároveň poskytuje bezpečný prostor, kde můžete otevřeně hovořit o svých obavách a očekáváních bez strachu z jakéhokoli odsouzení.
Pokud máte pocit, že jste uvězněni v kruhu samoty, je nezbytné udělat první kroky směrem k pozitivní změně. Můžete začít tím, že se primárně zaměříte sami na sebe a provedete jakousi důkladnou inventuru. Tento proces vám pomůže identifikovat oblasti, na které byste se měli dále soustředit. Nezapomínejte, že hledání životního partnera není soutěž, ale spíše proces, v němž je klíčové nejprve si vybudovat pevný a zdravý vztah sami k sobě. Ať už se rozhodnete pro terapii, zaměříte se na osobní rozvoj, nebo rozšíříte své sociální aktivity, nejdůležitější je neustrnout na místě a zůstat otevřeni novým životním příležitostem.
Jana poprvé zahlédla Tomáše na koncertě v pražské Lucerně. Zpočátku si jen vyměnili krátký úsměv přes dav, ale v jejím srdci se cosi pohnulo. Tomáš si zase všiml její nakažlivé energie a toho, jak se vlní v rytmu hudby. Nebyli si cizí, jen dosud jejich cesty nevedly stejným směrem. Po koncertě, s trochou štěstí a odvahy, se jejich pohledy opět střetly u baru.
Jejich první společ