Seznamovací víkendy: Prožijte víkend plný seznámení

Tento článek mi poslouží k odhalení a rozebrání problematiky seznámení a k představení mého úhlu pohledu na mnohé aspekty s tím souvisejícími. Je to nejnáročnější článek, jaký jsem kdy psala… Na začátek považuji za velmi důležité zdůraznit, že vše, co zde sdělím, vychází z mých názorů a závěrů. Vše aplikuji na sebe jako jedinečnou osobnost a na své individuální potřeby. Takto jsem to prožila, takto to vnímám. :)

V druhé polovině září jsem měla štěstí strávit víkend na události pro osoby bez partnera. Jednoduše se připojíte ke skupině lidí, s nimiž se dosud neznáte, na výlet, kde se přirozeně bavíte a seznamujete se vzájemně. Přišlo mi to jako atraktivní způsob seznámení. Nejen s protějškem opačného pohlaví, ale i jako milá možnost poznat nové lidi. Náš víkend se konal v Moravském krasu a součástí byl celodenní (sobotní) výlet na Macochu, do Punkevních jeskyní, včetně projížďky po říčce Punkvě v rámci prohlídky jeskyní. Nádherná akce, nemohla jsem odolat.

Všechno bylo bravurně zorganizováno, vše připraveno, nic nebylo ponecháno náhodě. Dokonce jsem jako překvapení navíc dostali prohlídku Kateřinské jeskyně. Bylo to velmi příjemné.

Vyrážím

Začátek cesty byl trochu dobrodružný. K dispozici byla tabulka, kde se účastníci mohli domluvit na spolujízdě. Geniální věc. Chvíli jsem to sledovala a přemýšlela, s kým bych se mohla spojit a cestu si usnadnit. Po dramatu, kdy jsem se rozhodla spolujízdu nevyužít a koupila si jízdenku na vlak, přes zjištění, že to byla hloupost, a tudíž jsem ji zase zrušila, až k dohodě s Honzou z Prahy, jsem to zhodnotila jako nejlepší rozhodnutí, které jsem mohla udělat. Cesta nám rychle ubíhala, jela s námi ještě jedna dívčina - Jana - z Prahy a bylo to opravdu fajn.

Po více než čtyřech hodinách jsme dorazili na místo: Češkovice (kousek od Blanska), chata Vyhlídka. Nádherné místo, z pokoje mám výhled na jezírko a východ přímo do trávy.

Očekávám svou spolubydlící, která se tam nakonec jen mihne a rozhodne se přesunout k dívce, se kterou přijela. Výsledkem je, že mám celý víkend pokoj jen pro sebe. Hurá, přesně to jsem si přála. Seznamování s lidmi je pro mě nesmírně vyčerpávající, a s ohledem na to, že mě čeká hoooodně hodin s naprosto cizími a přijela jsem se záměrem se skutečně seznamovat a snažit se je poznat, tedy investovat množství energie, uvítám příležitost být sama. Vnímám to skutečně jako dar pro mě, bonus a tak trochu zázrak. Mít sama pokoj jsem si prostě přála, ale zdálo se mi to nemožné… :)

První společný večer

Postupně přijížděli další a ve 20 hodin byla večeře. Pro mě zkouška, zda jsem ve svém rozhodnutí být ženou dostatečně pevná a necouvnu. Vezla jsem si s sebou jednu z dlouhých sukní. Jsem ohnivá žena, dáma. Ve skutečnosti asi exot, ale to nevadí. :D Dává mi to smysl a cítím se v tom skvěle.

Nesměle vstoupím do jídelny a jsem vděčná, že už tam jsou Honza s Janou, s radostí si k nim přisednu. Pokukuji po ostatních. Seznamuji se s Nikolou. Pocity mám rozmanité, trochu na mě doléhá únava.

Po večeři následuje společný seznamovací večer. Sedáme si do kruhu a každý se má krátce představit. Je to celkem pohoda a celkově vládne sranda a milá atmosféra.

Je nás tam 23/24, nějak tak, a stačilo pár vteřin, abych usoudila, že tato akce z pohledu nalezení partnera nebude ta pravá. :) Svým způsobem mě to hodilo do pohody. No stress, tady si prostě jen popovídám a poznám nové lidi. Jaká bude realita druhý den, jsem naštěstí ještě nevěděla…

Začala volná zábava. Seskupili jsme se do menší skupinky a vytáhl se alkohol. Mně osobně přišlo, že být dospělý = chlastat. Toho alkoholu, co se tam dovezlo. Já nevím. Miluji kvalitní čas, kdy si můžu s druhým sednout, vzájemně si povídat, věnovat si pozornost, zájem. A klidně si u toho dám skleničku. Ale proč litr vína? Proč vlastně je alkohol pro navázání vztahu tak zásadní…?

Po chvilce to vzdávám. Čas má pro mě vysokou hodnotu a i když jsou zde milí lidé, je tam hluk, špatně slyším, musíme se dost překřikovat a tak nutně si nepotřebuju povídat o všem a ničem.

To jsem nečekala

Druhý den byla hlavní událost dne. Výlet na Macochu a do Punkevních jeskyní. Já se tak těšila! Nikdy jsem tam nebyla a využít akce, kdy nemusím vést, hledat, kde co je, a vše organizovat, jako když cestuji s dětmi, bylo velmi ulehčující. Prostě jen poslouchat pokyny a jít. Ano, jít. S lidmi, které jsem nikdy neviděla. Pro mě bylo setkání s nimi jako setkání s jiným světem. Připomínám, že jsem byla na seznamovacím víkendu. :D

Chápu, že i pro muže může být náročné být odvážný, ale tady jsme byli všichni single a otevření seznámení a já jako žena jednoduše očekávám iniciativu od muže. A očekávala bych ještě 2 další věci:

1. Ochotu se poznat. Obyčejně, lidsky, bez ohledu na to, zda je můj protějšek v mé věkové kategorii, či se mi líbí, nebo ne.
2. Zájem. Jednoduše, čistě zájem o toho druhého.

Ale to jsem se pěkně sekla, nebo mám prostě jiné představy, nevím. Jeden příklad za všechny, abyste pochopili, na co narážím: Jeden týpek mě tam zaujal. Většinu výletu trávil s jednou dívčinou, nebo sám. Prakticky nejevil o nikoho zájem. Zaznamenala jsem, že cestuje. To je skvělé téma pro rozhovor, bez ohledu na vzájemné (ne)sympatie. Jednu část cesty jsem se k němu aktivně probojovala a zahájila konverzaci. Kladla jsem mu otázky, odpovídal pouze na ně, a to více méně stručně. Ani jednou se nezeptal on mě. Ještě jsem měla po chvilce nutkání mu to usnadnit, tak jsem mu naznačila: Minulý rok jsem taky hodně cestovala. Tak samozřejmě jsem čekala tu nejlogičtější reakci: A kde jsi byla? Místo toho ticho. Těžký nezájem. Náš hovor tím skončil a já se odpojila.

A tak to bylo s většinou. Ptala jsem se, někdo se rozpovídal, byl sdílnější, jiný prostě odpověděl na mé otázky, zpětně se mě neptal téměř nikdo.

A pokud s některými muži konverzace probíhala, tak na povrchu, historky, vtípky. Jasně, je to taky konverzace, ale…

Skvělý společník byl Honza ze spolujízdy, ten se ptal, zajímal. A to je taky věc.

Co se to s tím dnešním světem děje?

Honza je 50letý právník z České spořitelny. Opravdu fajn chlap, bezdětný, žádný ošklivec, zajištěný. A přestože o sobě prohlašoval, že je introvert, byl vtipný, měl skvělé hlášky, nejednou mě rozesmál a nebál se komunikovat s kýmkoliv. Dokonce byl aktivní v hledání partnerky už hodně dlouho. A já si říkám: proč, jak to, co se to s tím dnešním světem děje? Jak to, že takový chlap jako Honza nemá ženskou? Jasně, tisíc věcí nevím a nevidím, ale Honza by byl fakt fajn chlap pro mnoho dnešních žen, skutečně by byl.

Nebo Jana, 37 let. Je tak aktivní v hledání svého protějšku, že za posledních 5 let absolvovala 300! schůzek přes seznamky. 300! Ty historky, které vyprávěla…

Díky mému zájmu o druhé jsem vyslechla dost příběhů, bylo to pro mě obohacující. Způsob seznamování se s druhými na výletě je super.

Výlet byl nádherný, byla jsem tak šťastná, že jsem tam byla, viděla Macochu, plula na lodičkách, velká, velká vděčnost. Poznala jsem nové lidi a měla jsem možnost nahlédnout do jejich životů, myšlení a názorů. Velmi obohacující. Ale…

Silná osobní konfrontace

Ale taky jsem byla silně konfrontována sama se sebou, svými názory a svým světem. Miluji svou práci, on-line svět a tady jsem nejednou cítila opovržení (takže ty civíš celé hodiny do počítače?) a nemožnost se setkat na té obyčejné lidské rovině. Tito lidé měli prostě svůj svět a svá přesvědčení.

Víte, co bych dělala dřív? Hledala chybu v sobě. Asi to dělám špatně, něco je ve mně špatně, jsem moc… jsem málo… Nehledám chybu v nikom. Ani v sobě, ani v těch lidech. Takhle to prostě je.Jen já si musím najít tu svou cestu v tom.

Nemůžu ale popřít, že mě to celé vycucalo, a kdybych nebyla osobnostně na levelu, na kterém jsem, rozsekal by mě tenhle víkend asi do konce života. :D Takhle jsem zjistila, že mám už docela pevné základy, a i když můj život, svět a názory jsou úplně někde jinde, a i když jsem zjistila, že je nedokážu zcela svobodně a s lehkostí sdílet, za tím, jaká jsem a jak žiji, si prostě stojím.

Je třeba také pro objektivitu říct, že i já jsem mohla těm lidem připadat divná. :D Nepila jsem, šla jsem brzy na pokoj, sobotního večera u ohně jsem se už vůbec nezúčastnila a vtipem a historkami jsem taky zrovna nehýřila.

Potřebujeme se uzdravit

Odjížděla jsem s myšlenkami na dnešní generaci mužů. Ti, které jsem měla možnost na víkendu poznat, byli fajn, ale se vší úctou jsem viděla generaci mužů bez vize, doslova děti, zraněných, bojácných. Až na vzácné výjimky jako byl Honza. Třeba jeden 28letý mladý muž s takovým nostalgickým tónem povídá: Já bych se jednou chtěl podívat do Vídně. WTF? Ať prostě zvedne zadek a zajede si tam. Vůbec jsem nevěděla, jak na to mám reagovat. :D

Odjížděla jsem s myšlenkami na mou generaci žen, kterých tam byla většina. Zakomplexovaných, zraněných, bojácných, nesamostatných, bez naplnění. Nebo naopak silných, vědoucích co chtějí, jako třeba Nikola.

A bylo mi z toho smutno. Muži i ženy tolik potřebují uzdravení. Potřebují si dopřát čas na uzdravení z předešlých vztahů, bolestí, ujasnit si, co chtějí, objevovat svou hodnotu, dary i poslání. Před očima jsem viděla některé mé přátele, kteří mají nádherné vztahy. Vím, že to jde. I když je žena silná, úspěšná a sebevědomá, může mít po boku muže, který je skutečný muž a unese ji, a ona klidně po jeho boku může být křehká a rozvíjet svou ženskost. Vzpomínala jsem na přátele, kteří jsou spolu 20, 25, 30 let a stále se milují.

A co já?

Odjížděla jsem s myšlenkami, kde v tom celém jsem já. Nevím. Jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, byla slova mé nejstarší dcery:

Mami, ty jsi úžasný člověk, máš zajímavý život (po tomhle víkendu si říkám, pro koho :D :D), ty jsi až moc dobrá, ty jsi vlastně komplikovaná, jsi jako mravenčí královna, ta vlastně není pro nikoho.

Víte, já se fakt snažila. A to i přesto, že mě povrchní řeči vyčerpávají. A i když nejsem zrovna social person a small talk je moje noční můra, zvládla jsem X hovorů za den s úplně cizími lidmi. Nelituji vůbec toho, že jsem tam byla. Teď pomíjím výlet jako takový, to byla obrovská hodnota. Jsem ráda, že jsem se rozhoupala, opravdu jela a vyzkoušela si to. A doporučila bych to každému, jeďte a zkuste si to.

V jedné věci jsem si ale jasno udělala. Na další seznamovací víkend už nejedu. A aktuálně jsem si tím odřízla cestu, která mě jako příležitost k seznámení napadá. Ale taky už dávno vím, že život je cesta a kdo ví, co mě čeká za zatáčkou… :)

Ale jak píšu na začátku článku, tohle byl můj pohled na seznamovací víkend. Já nejsem tak úplně typický vzorek ženské populace a jsem hluboce přesvědčená, že pro určitý typ lidí je to doslova dokonalá platforma a způsob pro seznámení. Třeba pro lidi, kteří mají klidné zaměstnání, jsou bezdětní nebo mají děti po rozvodu jen občas, mají spoustu volného času…

Životní rovnováha

Ještě musím napsat jednu věc, která mě hodně překvapila a taky hodně a že fakt hodně zaskočila. Některé reakce na Fb na to, že jedu na seznamovací víkend. Měla jsem z toho směs pocitů. Byl moc milý ten zájem, komplimenty, viděla jsem za vším obrovskou lásku, přátelství. To mě těšilo a dělalo radost a moc si toho vážím. Trochu jsem se vyrovnávala s tvrzením, že už jsem vyzrálá a jsem na partnera připravena. To si netroufnu říct ani já. :) Ale to je ok, já mám vysoké laťky a svým způsobem budu mít teoreticky o sobě vždy určité pochybnosti, zda dokážu být skutečně dobrou partnerkou.

Co mě ale trochu semlelo, byla tvrzení, že z víkendu přijedu zadaná. Já vím, já vím, jak jsem psala před chvílí, vidím za tím lásku a přátelství a to, jak moc a moc mi to přejete. To je moc milé. Ale to, že pojedu z víkendu zadaná, jsem teda opravdu nečekala ani neočekávala. Reálně pár společných hodin s X lidmi přece nepovede k zadání?! Je fajn si dávat záměry a být v tom klidně i odvážný, ale mnohdy právě představy velmi úzkých až kategorických výsledků vedou ve výsledku k totálnímu zablokování plynutí. V životě, stejně ale třeba i v podnikání.

Je skvělé vytvářet příležitosti, nebát se do příležitostí vstupovat, i když máme pocit, že nás přesahují. Je důležité pouštět strach a na místo toho důvěřovat (sobě, druhým, cestě, životu). Ale je také důležité dovolit si pouštět představy, nelpět na výsledku a nechtít mít věci vždy pod kontrolou.

Rovnováha mezi

• záměrem, vytvářením příležitostí, vlastní zodpovědností a tvořením věcí
• a tím, že věci pouštím, užívám si plavby a pouštím kontrolu,

je umění. Umění, které se musíme stále učit. Je tak důležité se učit mít balanc v tom pouštět se břehu a kontroly, díky čemu si neblokujeme to dobré, co nám má do života přijít a je jedno, jestli to bude partner, úspěch, peníze. A zároveň se učit žít jako tvůrci, kteří nenechávají věci náhodě, ale přijímáme svou zodpovědnost a to, kam dojdeme nebo chcete-li doplujeme. A to ze srdce přeji nám všem.

Zajímavou a plodnou diskuzi k tomuto článku můžete sledovat zde. A klidně mi tam napište, co si o tom myslíte a jak to máte vy. :)