Seznamovací víkend

Rozhodla jsem se tímto článkem otevřít a rozpracovat téma seznamování a podělit se o svůj pohled na některé věci s tím spojené. Je to nejobtížnější článek, jaký jsem kdy psala… Předem chci zdůraznit, že vše, co zde uvedu, jsou pouze mé osobní názory a dojmy. Vše vztahuji na sebe a své potřeby. Takto jsem to prožila a takto to cítím. :)

V polovině září jsem měla příležitost strávit víkend na akci pro nezadané. Zjednodušeně řečeno, jedete s partou lidí, které neznáte, na výlet, během kterého se neformálně bavíte a navzájem se poznáváte. Přišlo mi to jako příjemná forma seznámení se. A to nejen s potenciálním partnerem, ale i jako skvělá příležitost poznat nové lidi. Náš víkend proběhl v Moravském Krasu a součástí byl celodenní (sobotní) výlet na Macochu, do Punkevních jeskyní včetně plavby po řece Punkvě v rámci prohlídky jeskyní. Jednoduše řečeno - nádherná akce, které jsem nemohla odolat.

Celá akce byla výborně zorganizovaná, vše perfektně připraveno a nic nebylo ponecháno náhodě. Jako bonus byla připravena i prohlídka Kateřinské jeskyně. Bylo to moc hezké.

Vyrážím na cestu

Začátek cesty byl trochu netradiční. Byla vytvořena tabulka, kde se účastníci mohli domluvit na spolujízdě. Skvělý nápad. Chvíli jsem to sledovala a přemýšlela, s kým bych mohla jet a cestu si tak usnadnit. Po menším dramatu, kdy jsem se rozhodla spolujízdu nevyužít a koupila si lístek na vlak, abych následně zjistila, že to není dobrý nápad a lístek zase zrušila, jsem se nakonec domluvila s Honzou z Prahy a vyhodnotila to jako nejlepší možné rozhodnutí. Cesta nám rychle uběhla, jela s námi ještě jedna slečna - Jana - také z Prahy a bylo to moc fajn.

Po více než čtyřech hodinách jsme dorazili na místo: Češkovice (nedaleko Blanska), chata Vyhlídka. Krásné místo s výhledem na jezírko a s přístupem přímo do trávy.

Očekávám svou spolubydlící, která se tam pouze krátce ukáže a rozhodne se přestěhovat k dívce, se kterou přijela. Takže mám celý víkend pokoj jen pro sebe. Super, přesně to jsem si přála. Seznamování s neznámými lidmi mě totiž velmi vyčerpává, a protože mě čeká spousta hodin s cizími lidmi a chtěla jsem se aktivně seznamovat a poznávat je, tedy investovat velké množství energie, uvítala jsem možnost být o samotě. Vnímám to jako velký dar, bonus a tak trochu zázrak. Mít pokoj sama pro sebe bylo mým velkým přáním, ale zdálo se mi to jako nereálné… :)

První společný večer

Postupně přijížděli další účastníci a v osm hodin večer byla večeře. Pro mě to byla zkouška, zda jsem ve svém rozhodnutí být Ženou dostatečně silná a neuhnu ze svého přesvědčení. Vzala jsem si s sebou jednu z dlouhých sukní. Jsem vášnivá žena, dáma. V reálu asi exot, ale to mi nevadí. :D Dává mi to smysl a cítím se v tom dobře.

Nesměle vstoupím do jídelny a jsem ráda, že už tam sedí Honza s Janou, takže se k nim s radostí připojím. Sleduji ostatní a seznamuji se s Nikolou. Mám smíšené pocity a cítím mírnou únavu.

Po večeři následuje seznamovací večer. Sedneme si do kruhu a každý se krátce představí. Je to celkem v pohodě, panuje přátelská a uvolněná atmosféra.

Celkem nás tam je 23 nebo 24 a během pár vteřin jsem si uvědomila, že tato akce nebude ta správná pro nalezení partnera. :) Paradoxně mě to uklidnilo. Žádný stres, prostě si jen popovídám a poznám nové lidi. Co mě čeká druhý den, jsem ještě naštěstí netušila…

Začala volná zábava. Sesedli jsme se do menší skupinky a začal se pít alkohol. Měla jsem pocit, že dospělost = pití alkoholu. Množství alkoholu, které se tam přivezlo, bylo neuvěřitelné. Já nevím. Mám ráda kvalitně strávený čas, kdy si můžu s druhým v klidu sednout, povídat si a věnovat mu pozornost. A klidně si u toho dám skleničku. Ale proč hned litr vína? Proč je alkohol pro navázání vztahu tak důležitý…?

Po chvíli to vzdávám. Čas je pro mě velmi cenný, a i když jsou tam milí lidé, je tam hluk, špatně slyším, musíme na sebe křičet a nemám potřebu si povídat o všem a o ničem.

Tohle jsem nečekala

Druhý den byl naplánovaný hlavní program - výlet na Macochu a do Punkevních jeskyní. Moc jsem se těšila! Nikdy jsem tam nebyla a využít možnost, kdy nemusím nic organizovat a hledat, bylo velmi příjemné. Jen jsem poslouchala pokyny a šla. Ano, šla jsem s lidmi, které jsem nikdy neviděla. Setkání s nimi pro mě bylo jako setkání s jiným světem. A to jsem byla na seznamovacím víkendu. :D

Chápu, že i pro muže může být obtížné být odvážný, ale všichni jsme byli single a otevření seznámení, a já jako žena jsem očekávala aktivitu především od mužů. Očekávala bych ještě dvě další věci:

1. Ochotu se poznat. Normálně, lidsky, bez ohledu na to, zda je můj protějšek má věková kategorie, nebo se mi líbí.
2. Zájem. Čistý zájem o druhého člověka.

Ale to jsem se spletla, nebo mám jiné představy, nevím. Jeden příklad za všechny, abyste pochopili, co myslím: Jeden mladík mě zaujal. Většinu výletu trávil s jednou slečnou, nebo sám. Prakticky o nikoho nejevil zájem. Dozvěděla jsem se, že cestuje. To je přece skvělé téma k rozhovoru, bez ohledu na vzájemné sympatie. Probojovala jsem se k němu a začala konverzaci. Kladla jsem mu otázky a on na ně pouze stručně odpovídal. Ani jednou se mě na nic nezeptal. Chtěla jsem mu to ulehčit a nadhodila: Minulý rok jsem také hodně cestovala. Očekávala jsem logickou reakci: A kde jsi byla? Místo toho ticho. Totální nezájem. Náš hovor skončil a já se odpojila.

A tak to bylo s většinou. Ptala jsem se já, někdo se rozhovořil, jiný pouze odpověděl na mé otázky a zpětně se mě nezeptal téměř nikdo.

A pokud s některými muži konverzace probíhala, tak jen na povrchu - historky a vtípky. Jasně, i to je konverzace, ale… Skvělý společník byl Honza ze spolujízdy, ten se ptal a zajímal. A to je taky důležité.

Co se děje s dnešním světem?

Honza je 50letý právník z České Spořitelny. Moc fajn chlap, bezdětný, není ošklivý a je zajištěný. A i když o sobě tvrdil, že je introvert, byl vtipný, měl skvělé hlášky, nejednou mě rozesmál a nebál se komunikovat s kýmkoliv. A aktivně hledá partnerku už delší dobu. A já si říkám: proč, jak to, co se děje s dnešním světem? Jak to, že takový chlap jako Honza nemá ženu? Jasně, spoustu věcí nevím, ale Honza by byl skvělý partner pro mnoho žen.

Nebo Jana, 37 let. Je tak aktivní v hledání partnera, že za posledních 5 let absolvovala 300! schůzek přes seznamky. 300! Ty historky, které vyprávěla…

Díky mému zájmu o druhé jsem si vyslechla spoustu příběhů, které mě obohatily. A způsob poznávání se s druhými na výletě je super.

Výlet byl nádherný, byla jsem šťastná, že jsem tam byla, viděla Macochu a plula na lodičkách. Byla jsem velmi vděčná. Poznala jsem nové lidi a měla možnost nahlédnout do jejich životů a názorů. Bylo to velmi obohacující. Ale…

Silná osobní konfrontace

Ale také jsem byla silně konfrontována sama se sebou, svými názory a svým světem. Miluji svou práci a on-line svět, ale tady jsem cítila opovržení (takže ty koukáš celé hodiny do počítače?) a nemožnost se s těmi lidmi propojit na lidské úrovni. Měli svůj svět a svá přesvědčení.

Co bych dělala dřív? Hledala bych chybu v sobě. Asi to dělám špatně, něco je se mnou špatně, jsem moc… jsem málo… Nehledám chybu v nikom. Ani v sobě, ani v těch lidech. Prostě to tak je. Jen si musím najít svou vlastní cestu.

Nemůžu ale popřít, že mě to celé vyčerpalo, a kdybych neměla pevnou osobnost, zlomilo by mě to asi na celý život. :D Ale zjistila jsem, že mám pevné základy a i když je můj život, svět a názory úplně jinde, a i když jsem zjistila, že je nedokážu zcela svobodně sdílet, stojím si za tím, jaká jsem a jak žiju.

Pro objektivitu musím dodat, že i já jsem mohla těm lidem připadat divná. :D Nepila jsem, šla jsem brzo na pokoj, sobotního večera u ohně jsem se vůbec nezúčastnila a vtipy jsem také zrovna nesypala z rukávu.

Potřebujeme uzdravení

Odjížděla jsem s myšlenkami na dnešní generaci mužů. Ti, které jsem měla možnost poznat, byli fajn, ale viděla jsem generaci mužů bez vize, děti, zraněné a bojácné. Až na výjimky, jako byl Honza. Například jeden 28letý mladík nostalgicky říkal: Jednou bych se chtěl podívat do Vídně. WTF? Ať se zvedne a jede tam. Nevěděla jsem, jak na to reagovat. :D

Odjížděla jsem s myšlenkami na mou generaci žen, kterých tam byla většina. Zakomplexované, zraněné, bojácné a nesamostatné ženy, které nejsou naplněné. Nebo naopak silné ženy, které vědí, co chtějí, jako třeba Nikol.

A bylo mi z toho smutno. Muži i ženy potřebují uzdravení. Potřebují si dopřát čas na zotavení z předešlých vztahů, bolestí, ujasnit si, co chtějí, a objevovat svou hodnotu a dary. Viděla jsem před očima některé mé přátele, kteří mají nádherné vztahy. Vím, že to jde. I když je žena silná, úspěšná a sebevědomá, může mít po boku muže, který je skutečný muž a unese ji, a ona může být křehká a rozvíjet svou ženskost. Vzpomínala jsem na přátele, kteří jsou spolu 20, 25, 30 let a stále se milují.

A co já?

Odjížděla jsem s myšlenkami, kde v tom celém jsem já. Nevím. Jediné, na co jsem si dokázala vzpomenout, byla slova mé nejstarší dcery:

Mami, ty jsi úžasný člověk, máš zajímavý život (po tomhle víkendu si říkám, pro koho :D :D), ty jsi až moc dobrá, ty jsi vlastně komplikovaná, jsi jako mravenčí královna, ta vlastně není pro nikoho.

Snažila jsem se. A to i přesto, že mě povrchní řeči vyčerpávají. A i když nejsem společenský člověk a small talk je moje noční můra, zvládla jsem spoustu hovorů s úplně cizími lidmi. Nelituji, že jsem tam byla. Teď neberu v úvahu výlet, to byla obrovská hodnota. Jsem ráda, že jsem se odhodlala, jela jsem a vyzkoušela jsem si to. A doporučila bych to každému, jeďte to zkusit.

V jedné věci mám ale jasno. Na další seznamovací víkend už nejedu. A aktuálně jsem si tím odřízla cestu, která mě napadá jako příležitost k seznámení. Ale vím, že život je cesta a kdo ví, co mě čeká za zatáčkou… :)

Ale jak píšu na začátku, tohle byl můj pohled na seznamovací víkend. Nejsem typická žena a jsem přesvědčená, že pro určité lidi je to dokonalá platforma pro seznámení. Třeba pro lidi, kteří mají klidné zaměstnání, jsou bezdětní nebo mají děti po rozvodu jen občas a mají spoustu volného času…

Životní balanc

Musím napsat jednu věc, která mě překvapila a zaskočila. Některé reakce na Facebooku na to, že jedu na seznamovací víkend. Měla jsem z toho smíšené pocity. Moc milý byl zájem a komplimenty, viděla jsem za tím lásku a přátelství. To mě těšilo a vážím si toho. Trochu jsem se vyrovnávala s tvrzením, že jsem vyzrálá a jsem připravena na partnera. To si netroufnu říct. :) Ale mám vysoké nároky a budu mít pochybnosti, zda dokážu být dobrou partnerkou.

Co mě semlelo, byla tvrzení, že se z víkendu vrátím zadaná. Vím, vidím za tím lásku a přejete mi to. Ale to, že se vrátím zadaná, jsem nečekala. Pár hodin s lidmi nepovede k partnerství. Je fajn mít záměry a být odvážný, ale představy úzkých výsledků vedou k zablokování plynutí. V životě i v podnikání.

Je skvělé vytvářet příležitosti a nebát se do nich vstupovat, i když máme pocit, že nás přesahují. Je důležité pouštět strach a důvěřovat (sobě, druhým, cestě a životu). Ale je důležité dovolit si pouštět představy, nelpět na výsledku a nechtít mít věci pod kontrolou.

Balanc mezi

• záměrem, vytvářením příležitostí, vlastní zodpovědností a tvořením věcí
• a tím, že věci pouštím, užívám si plavbu a pouštím kontrolu,

je umění, které se musíme učit. Je důležité mít balanc v tom pouštět se břehu a kontroly, díky čemuž si neblokujeme to dobré, co nám má přijít, ať už je to partner, úspěch, nebo peníze. A zároveň se učit žít jako tvůrci, kteří nenechávají věci náhodě, ale přijímáme svou zodpovědnost za to, kam dojdeme.

Zajímavou diskuzi k tomuto článku můžete sledovat zde. Napište mi tam, co si o tom myslíte a jak to máte vy. :)