Seznamování pro právníky

Jednou z nejběžnějších situací, se kterou se v praxi setkáváme, je navazování kontaktů. Traduje se, že k utvoření prvního dojmu máme jen patnáct až dvacet sekund. Během této krátké chvíle si o nás druzí udělají obraz, ať už pozitivní, neutrální či dokonce negativní. Jak ale docílit dojmu příznivého, který hraje zásadní roli v získávání klientů? Během čtvrthodiny se často sotva stihneme představit, což znamená, že v této dovednosti musíme excelovat. Pro úspěch je klíčové, jak působíme navenek. Osoba v kvalitním obleku (nebo elegantním kostýmku) bude budit daleko větší důvěru a profesionalitu než někdo v ležérní mikině a otrhaných džínách. Zkrátka, staré dobré pravidlo říká: šaty dělají člověka. Na jednání s klientem si nesmíme dovolit dorazit v méně formálním oděvu, než má on. Pozornost věnujeme nejen oblečení, ale i vlasům, vousům (u mužů), nehtům (ty by měly být čisté a zastřižené) a celkové hygieně. Pomoci může i vhodně zvolená vůně, ale pozor! Volíme parfém nenápadný, nedráždivý, aby partnera v konverzaci neobtěžoval. Zkrátka, méně je někdy více.

Nejen při schůzkách s klienty, ale především (a to zdůrazňuji) u soudních řízení, si dáváme záležet na tom, co máme na sobě. Právní profese je tradičně považována za jednu z nejkonzervativnějších a tomu musíme styl oblékání podřídit.

Základem mužského šatníku je tmavý oblek (černý s matným finišem nebo v odstínu půlnoční modři), bílá nebo světle modrá košile s dlouhým rukávem, černé kožené boty se šněrováním, kožený pásek s decentní přezkou (odpovídající barvě bot) a několik kvalitních kravat. Vzhledem k tomu, že se kravaty rychle okoukají, je dobré šatník pravidelně obměňovat. Pro soudní jednání jsou vhodnější kravaty v konzervativních barvách a s decentními vzory. Pokud jde o barevné provedení obleků, pamatujme si základní pravidlo: čím tmavší oblek, tím formálnější dojem. Na klíčová jednání, důležité schůzky a společenské události volíme logicky tmavší odstíny. Šedé obleky můžeme nosit pouze přes den, zhruba do šesté hodiny večerní. Poté je vyměníme za tmavé obleky, které, na rozdíl od světlých, smíme nosit kdykoliv. Obleky s výraznými vzory a neobvyklými barvami si necháme pro volnočasové aktivity.

Ženy nemají v otázce oblékání tak přísná pravidla jako muži, nicméně, v šatníku žádné právničky by neměl chybět kvalitní kostýmek, který je neuvěřitelně univerzální. Dá se různě kombinovat s doplňky, čímž lze vytvořit jak formální, tak i méně formální vzhled. Podobně univerzální jsou i tzv. LBD (Little Black Dress) - malé černé šaty. Jedná se nejčastěji o šaty pouzdrového střihu, s ramínky nebo bez, a různé délky (nad kolena i pod ně). Dámy by měly mít na pracovišti zakrytá ramena, a pokud zvolí sukni nebo šaty kratší délky, pak by neměly zapomenout na punčochy nebo punčochové kalhoty. Mnoho módních stylistek tvrdí, že tělové punčochy jsou dávno „out', ale opak je pravdou. Například princezna z Walesu, Kate Middleton, je často považována za módní ikonu a na oficiálních akcích nikdy nechybí v punčochách tělové barvy. Faux pas je naopak jít do společnosti bez nich. Pro konzervativnější události jsou ideální lodičky s uzavřenou špičkou, které působí formálněji než ty s otevřenou špičkou. Výška podpatku je individuální volbou každé ženy. Do práce se hodí tlumené barvy, decentní vzory, decentní výstřih a přiměřená délka sukně.

Při uvádění osob se nejdříve představuje ta, která má nižší společenské postavení, osobě významnější, ovšem ruku k pozdravu nabízí jako první právě ten významnější. Žena má vyšší postavení než muž, starší osoba má vyšší postavení než mladší a klient má vyšší postavení než ten, kdo mu poskytuje služby. Proč tomu tak je? Jedná se o projev úcty a respektu vůči dané osobě. Pro nás to znamená, že se klientovi představíme a počkáme, až nám on nabídne ruku a představí se. Pozor by si měly dát ženy, které jednají s muži jako s klienty. Někteří muži totiž kladou takový důraz na roli ženy, že se nebudou řídit pravidlem klient-poskytovatel služeb. V takovém případě nabídne ruku jako první žena, i když si uvědomuje, že klient je společensky významnější. Stisk by neměl být vlažný, ale ani příliš silný. Měl by trvat zhruba jednu až dvě sekundy a vyvarujeme se familiárního poplácávání druhou rukou, to se hodí do rodinného kruhu, nikoliv k obchodnímu partnerovi. Díváme se protějšku do očí a nezapomeneme se usmát. Druhou ruku nedržíme v kapse a muži by měli mít zapnutý knoflík u saka. Ženy mohou sedět při podávání ruky. Vstát by měly, pokud zdraví například výrazně staršího muže nebo jinou ženu.

Pamatujme, že na schůzku dorazíme s časovým předstihem, minimálně deset minut, abychom měli prostor se připravit. V kavárnách a restauracích necháváme klientům lepší místa. Tedy ta, která jsou orientovaná zády ke zdi a s výhledem do prostoru. Díky tomu se cítíme bezpečněji a nejsme rušeni personálem. Pokud takové místo není volné, posadíme klienty na místo, z něhož je vidět na vchod, nebo na místo s příjemným výhledem z okna. U žen je situace odlišná. Pokud je na schůzce s klientem žena, tak se na čestné místo neposadí klient, nýbrž ona. Ostatní lidé v místnosti nemají tušení o pracovním vztahu mezi zúčastněnými a mohli by se na muže dívat skrz prsty.

V případě, že se s klienty setkáváme v kanceláři, je důležité mít na paměti, že pracoviště je naší vizitkou. Kancelář by měla být uklizená, aby se klient necítil nepříjemně a zaznamenal pozitivní dojem. Pokud jednání přesáhne pár minut, měli bychom klientovi nabídnout něco k pití (minerální vodu, kávu, čaj nebo alespoň sklenici vody). Během schůzky by nás nikdo neměl vyrušovat - to platí i pro telefon a chytré hodinky. Doporučuji vypnout veškeré notifikace a věnovat se jim až po schůzce. Pokud ovšem čekáme důležitý hovor, je vhodné klienta na začátku jednání upozornit a požádat ho o pochopení.

Na závěr bych rád zdůraznil, že nejdůležitějšími prvky etikety jsou empatie, takt a zdvořilost. Můžeme mít perfektně zvládnutá pravidla stolování, oblékání a další, ale pokud se neumíme k ostatním chovat s respektem, jsou nám tyto dovednosti k ničemu. Nic totiž nepůsobí hůře, než upozorňovat na chyby druhých.

Další zajímavé informace o etiketě naleznete například zde.

zakladatel projektu Etiquette for every day

Hned na úvod považuji za nezbytné připomenout si, v čem spočívá samotný proces provedení domovní prohlídky u advokáta a následné povinnosti soudu během projednávání návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory (dále jen „ČAK') k seznámení se s informacemi, které spadají pod ochranu advokátní mlčenlivosti podle § 85b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád').

Cílem domovní prohlídky u advokáta je tedy obvykle nalezení dokumentů, na které se nevztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta a které jsou relevantní pro dané trestní řízení. Tyto dokumenty se ovšem obvykle nacházejí mezi jinými, které naopak ochraně podléhají, a soud má za úkol posoudit, zda se v konkrétním případě jedná o dokument chráněný, či nikoliv. Soud je povinen detailně prostudovat veškeré listiny zajištěné v kanceláři advokáta a které mají být předloženy orgánům činným v trestním řízení jako důkaz. Musí u každé listiny individuálně posoudit, zda je advokát povinen ohledně jejího obsahu zachovávat mlčenlivost, a zhodnotit přiměřenost jejího zabavení. [1]

U Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud') probíhalo řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK k prohlédnutí dokumentů, které obsahují údaje, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivost advokáta ve smyslu § 85b odst. 3 trestního řádu. V průběhu řízení dotčený advokát (ten, v jehož kanceláři byla prohlídka provedena) vznesl námitku, že soudkyně, která případ vedla, pochybila v řízení a ve způsobu, jakým manipulovala se zajištěnými dokumenty, čímž údajně porušila jeho právo na soudní ochranu a právo na nerušený výkon advokacie. Konkrétně poukázal na to, že po skončení veřejného zasedání soudkyně nezapečetila posuzované dokumenty a zasedání odročila s tím, že se s jejich obsahem seznámí mimo veřejné zasedání. Podle advokáta z § 85b odst. 7 a 8 trestního řádu jasně plyne, že řízení o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK se koná pouze ve veřejném zasedání a soudce musí přijmout opatření, aby se nikdo jiný s obsahem listin neseznámil. Pokud je veřejné zasedání odročeno, musí soudce listiny zabezpečit (např. uložením do trezoru či speciální skříně), aby s nimi nikdo nemohl manipulovat, zničit je nebo poškodit.

Je třeba zdůraznit, že veřejné zasedání dle § 85b odst. 7 trestního řádu je specifické v tom, že s dokumenty se smí seznámit pouze soudce, nikdo jiný. Není tedy možné listiny číst či prezentovat. Znamená to, že ani navrhovatel (orgán, který prohlídku nařídil - obvykle státní zástupce), zástupce ČAK a další osoby dle § 233 odst. 1 trestního řádu se s obsahem dokumentů nemají šanci seznámit. Přítomnost advokáta, u kterého prohlídka proběhla, trestní řád neupravuje, ale lze ji dovodit, protože se ho rozhodnutí přímo týká. [2] Právě tento advokát musí soudu označit listiny, které obsahují informace chráněné mlčenlivostí. [3] V ostatních ohledech se použije obecná úprava veřejného zasedání podle § 232 a násl. trestního řádu.

V řízení před krajským soudem soudkyně po skončení veřejného zasedání dokumenty nezapečetila, a naopak odročila zasedání za účelem seznámení se s nimi mimo jeho konání. Proti tomu se advokát ohradil, že takový postup je nepřípustný a chybí zde kontrola ze strany účastníků řízení, včetně státního zástupce. Na postup, který je v rozporu s trestním řádem, si stěžoval u místopředsedy krajského soudu. Ten ovšem konstatoval, že postup soudkyně odpovídá situaci, neboť veřejné zasedání prakticky neumožňuje se s dokumenty seznámit. Podle advokáta by měly být zajištěné listiny uloženy ve speciální místnosti, která podléhá režimu utajení a do níž je zabezpečen a evidován přístup. U postupu, který zvolila soudkyně, nelze vyloučit, že s listinami mohli manipulovat i jiní lidé. [4]

Protože se advokátovi nepodařilo zastavit trvající protizákonný postup krajského soudu, nezbylo mu nic jiného, než se obrátit na Ústavní soud, kde se mu nakonec podařilo se svými argumenty uspět.

Řízení před Ústavním soudem

Advokát (dále též „stěžovatel') u Ústavního soudu napadal postup krajského soudu, který podle něj pochybil při vedení řízení a manipulaci se zajištěnými dokumenty. Požádal o vydání předběžného opatření, které by soudu zakázalo v zásahu pokračovat. Později stěžovatel požádal Ústavní soud o přednostní projednání věci, zakázání pokračování v řízení a přikázání obnovení původního stavu, tedy vrácení listin zpět ČAK.  

Ústavní soud po prostudování spisu a vyjádření krajského soudu, Vrchního státního zastupitelství, Ministerstva spravedlnosti a ČAK dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná, pokud jde o námitky proti způsobu nakládání s listinami a s ohledem na ochranu advokátní mlčenlivosti.

Krajský soud uvedl, že je přesvědčen, že při zabezpečení listin postupoval v souladu se zákonem a že zákon nevyžaduje, aby byly listiny znovu zapečetěny. Uzamčení listin v místnosti, do které kromě soudkyně nikdo neměl přístup, považuje za dostatečné. Vrchní státní zastupitelství s tímto názorem souhlasilo. Ministerstvo spravedlnosti uvedlo, že by soudce měl po odročení zasedání listiny zabezpečit tak, aby s nimi nikdo nemohl manipulovat, poškodit je nebo zničit. Za vyhovující považuje uložení listin do kontejneru, krabice, trezoru, speciální skříně apod., které budou zapečetěny. ČAK uvedla, že je nezbytné, aby soud umístil listiny do uzavíratelných pytlů nebo obálek, které budou zapečetěny za součinnosti advokáta, aby bylo jasné, že s listinami nikdo nemanipuloval. [5]      

Ústavní soud zjistil, že krajský soud opakovaně odročil zasedání, aniž by listiny zapečetil, tedy listiny ponechal mezi zasedáními přístupné. Účastníci řízení ani soud neměli možnost ověřit, zda byl naplněn požadavek na ochranu nakládání s listinami. Krajský soud dokonce odročil zasedání za účelem seznámení se s obsahem listin mimo veřejné zasedání, což je v rozporu s § 85b odst. 8 trestního řádu. Pokud není věc rozhodnuta během jednoho zasedání, je soud povinen listiny opětovně zabezpečit (zapečetit). [6]

Podle Ústavního soudu je tento postup krajského soudu výsledkem ústavně nekonformního výkladu a použití § 85b trestního řádu, což vedlo k zásahu do základních práv stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. [7]  

Proto Ústavní soud rozhodl, že krajský soud porušil ústavně zaručená práva stěžovatele tím, že nezabezpečil listiny zajištěné při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, a seznamoval se s nimi mimo veřejné zasedání. Krajskému soudu zakázal pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázal mu, aby obnovil stav před porušením tím, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK nebude přihlížet a listiny vrátí bezodkladně ČAK za účelem jejich vrácení stěžovateli.

Právní věta

Pro naplnění požadavků ústavnosti plynoucích z čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je nezbytné, aby soudce rozhodující podle § 85b odst. 3 trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin zajištěných při domovní prohlídce nebo prohlídce jiných prostor, v nichž advokát vykonává advokacii, se s těmito listinami seznamoval výlučně v průběhu veřejného zasedání nařízeného za tímto účelem. V situaci, kdy vznikne potřeba odročit veřejné zasedání, je nezbytné zajištěné listiny po dobu odročení veřejného zasedání zabezpečit takovým způsobem, který neumožní nikomu (ani soudci nebo znalci) se s nimi seznámit, popř. je zničit nebo poškodit, a současně zvolený způsob zabezpečení musí umožnit, aby v odročeném veřejném zasedání bylo možné prověřit, zda v období mezi konáním veřejných zasedání nebylo zabezpečení listin porušeno. [8]

Závěr

Z pohledu advokátů i ČAK lze tento nález Ústavního soudu jedině uvítat, neboť jednoznačně stanovuje, že pravomoc soudce rozhodujícího o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK není neomezená. Soudce by měl pečlivě zvážit množství zajištěných listin a reálně posoudit, zda je možné o návrhu rozhodnout během jednoho veřejného zasedání. Pokud to možné není, musí listiny zabezpečit tak, aby s nimi nikdo neměl možnost seznámit se v době mezi zasedáními, a to včetně soudce. Stejně tak je musí zabezpečit před zničením či poškozením.

Nález Ústavního soudu opětovně zdůrazňuje důležitost ochrany informací svěřených advokátovi v souvislosti s poskytováním právních služeb.

Mgr. Bc. Aneta Mikešková,
advokátní koncipientka

Langmeier & Co., advokátní kancelář s. r. o.
Na Bělidle 997/15
150 00 Praha 5

tel.: + 420 222 200 250
mob: + 420 731 160 036
e-mail: info@langmeier.cz

______________________________

[1] DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s.,2017, s. 776. Dále srov. II. ÚS 889/2013 a ÚS III. 3988/13.

[2] Tamtéž, s. 775-777.

[3] K tomuto se Ústavní soud vyjádřil ve svém nálezu ze dne 11. 06. 2019 sp. zn. II. ÚS 3533/18, v bodě 28, kde apeluje na příslušné soudy, aby vynaložily veškeré úsilí k zajištění přítomnosti advokáta, u kterého prohlídka proběhla, na veřejném zasedání, při kterém posuzují obsah konkrétních listin, ohledně nichž mají rozhodnout o nahrazení souhlasu zástupce komory, neboť se ho rozhodnutí o nahrazení souhlasu zástupce komory přímo dotýká. Srovnej rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. I ÚS 3905/14, bod 30.

[4] Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 702/17 ze dne 22. 10. 2019, bod 4, 5.

[5] Tamtéž, bod 7-12.

[6] Tamtéž, bod 31, 32.

[7] Tamtéž, bod 33.

[8] Tamtéž, bod 36.